Kapky deště na trávě
Na louce fouká chladný vítr. Listy se už pomalu zbarvují do červena a stromy tak nabírají oranžovou barvu jako západ slunce.
Nemáš ani tušení co bude zítra. Dnes je teď celý tvúj život a táhne se až za horizont. Na ničem jiném totiž nezáleží, nic jiného na tebe nehledí jasně modrýma očima s malými šedými mráčky. Podzim se vplížil do pokoje s černo-bílou šálou. Její třásně jsou mokré od deště. A ty ležíš ve vlhké trávě a necháváš na sebe padat jemné kapky.
Proč?
Proč jít dál, když všechno co právě chceš, leží s tebou? Vítr fouká do listú a ty přemýšlíš kam odešel čas. Kam se poděl než se rozsvítily lampy? Daleko. Až za mraky kde se vznáší plaménky světla.